Zápas proti Žilině? Nejvydařenější duel mojí sezony, jásal čtyřgólový Votoupal

Honzo, jak jsi byl ty osobně spokojený se zápasem proti Žilině?

„Právě tenhle zápas byl asi můj nejvydařenější za celou sezonu, ale to se právě ke konci sezony stává, že si všechny věci sednou, jak mají. Proti Žilině mi do branky spadlo snad všechno, co jsem trefil. Jsem hodně šťastný. Co se může podařit člověku víc, než dát čtyři branky za jeden zápas…“

Která z tvých čtyřech branek byla podle tebe nejhezčí? Byla to ta poslední?

„Ano, byla. Já jsem tímhle způsobem v životě gól nedal, takže jsem rád, že dnes byla konečně potřebná konstelace hvězd a vyšlo to právě dneska, kdy na nás byla snad největší návštěvnost. Jsem spokojený.“

Ono to celkově dnes vypadalo, že Ti vyšlo vše, na co jsi sáhnul...

„Dnes jsem tomu šel hodně naproti. Vašek Kysela, trenér, nás skvěle trénoval. Náš brankář mi dneska obalil hokejku, takže jsem byl vlastně připravený už od rána. Udělal jsem pro to zkrátka všechno. Samozřejmě, na každém tréninku podávám maximální výkon, snažím se v každém utkání, ale dneska to tam zkrátka padlo.“

Proti Žilině jste odcházeli do šatny s náskokem 4 gólů po první třetině, byl to už onen zlom v utkání?

„Dali jsme sice gól v první minutě, ale ty jsou vždycky zrádné. Dají vám sice sebedůvěru, ale pak hrozí, že se na zápas člověk rychle vykašle. Nás to díky bohu nastartovalo a potom už jsme zápas celou dobu táhli. Bylo to fajn.“

Cítili jste třeba, že by soupeř v určité fázi hry rád zápas zabalil?

„Na pár hráčích bylo vidět, že už je hra nebaví. Aspoň tak to na mě působilo. Neřekl bych, že za to mohl určitý moment… Je vidět, že někteří hráči kromě hokeje i pracují a že sem zkrátka přijeli, aby se odreagovali…“

Ke konci byla k vidění i trošku ostřejší výměna názorů…

„V naší soutěži jsou šarvátky hodně časté. Z ničeho nic se něco zkrátka semele a je to občas docela o život. Někdy na začátku, jindy na konci, občas už je to jen díky vyhrocenému zápasu. Tak tomu bylo třeba právě v Kralupech, kde se hrálo 2:1 do konce třetí třetiny. Proti Žilině to nebylo až tak hrozné, jsou zápasy, kdy si člověk musí opravdu dávat pozor, kam jede.“

Měly vůbec Benátky v letošní sezoně vysloveného bitkaře?

„To bývalo v minulosti. Právě třeba Dan Novotný byl známý bitkař, který ze střídačky vyjel rovnou na led. Jak jsme ale starší a pomalu dospíváme, tak jsme klidnější.“

V jednu chvíli byl u benátecké střídačky úsměvný moment, kdy se brankář snažil dostat na střídačku při signalizované výhodě, ale kolega jej nechtěl pustit…

„To jsou takové klasické benátecké žertíky mezi námi, když už je jasný výsledek. Děláme je i pro diváky, kteří přijdou. Zkrátka si řekneme, že jdeme střídat a nakonec z toho sejde. Také se mi několikrát stalo, že jsem jel střídat, nikdo nenaskočil, tak jsem si řekl, že ještě chvíli vydržím…Stává se to často, protože jediné, co se nám v této soutěži může stát je, že nám prohra zkazí náladu. Hokej tady hrajeme pro radost.“

Ty jsi celkově nejproduktivnějším hráčem Benátek v letošní sezoně, čekal jsi to před startem soutěže?

„Očekával a neočekával…Nechci, aby to znělo moc sebevědomě, ale vím, že patřím k hráčům, kteří se budou umísťovat v produktivitě vysoko. Myslel jsem si ale, že Martin Hošek bude přede mnou. Ten si ale díky bohu zlomil klíční kost, nebo tedy zpřetrhal vazy, a díky tomu, tedy i jeho zásluhou, jsem se dostal dopředu. V mládežnických kategoriích jsem byl na přední příčky zvyklý, v „B“ týmu to je premiéra. Jsem za to rád, protože si teď můžu dovolovat na kluky v kabině. Mohu jim říct, že chci, aby mi vykali a podobně.“

Pokud se podíváme na celou sezonu, co zdobilo celý benátecký tým?

„Rozhodně kabina, protože v ní jsme samí hezcí kluci. To nás zdobilo asi nejvíc. Byli jsme nejmladším týmem v soutěži, který se mohl spolehnout na brankáře, ve kterém máme silnou oporu…Teda, podle toho, jak to zrovna Filipu Královi vyjde. Právě gólman byl ale stavebním kamenem, protože v zápasech s Rakovníkem nebo Kralupy nad Vltavou nám Filip hodně pomohl. Skvěle zachytal, nám tam napadalo pár gólů a potom jsme zápas už skvěle ubránili.“

Benátecké zdobí také statistika, v níž všichni obránci zapsali nějaké kanadské body…

„Je to neuvěřitelné. Máme tady tedy pár chlapců, kteří úplně netrefují, ale když tak zavzpomínám zpátky, je to možné a je skvělé, že se nám i tohle povedlo. Je vidět, že můžeme stavět na každém z hráčů.“

Podařilo se vám také přitáhnout na vaše zápasy kotel od „A“ mužstva…

„To je paráda. Jsem rád, že tady vždycky všichni jsou. Je to pecka. Hraje se nám potom úplně jinak, když tady někdo skanduje a je přítomné nějaké publikum. Doufáme, že vydrží do příští sezony a třeba přijde ještě víc lidí.“

A co vzkázat právě těm, kteří vás sem letos chodili podporovat?

„Tak já bych všem našim rodičům chtěl vzkázat, ať hlavně chodí do práce, protože hokejky se lámou hrozně snadno (smích). Né…Určitě bych chtěl moc poděkovat všem, protože jsou rodiče, kteří s námi jezdí na každý zápas. Je to fajn, když máte v publiku někoho známého. Oni pak i zhodnotí zápas, řeknou, co kdo dělal špatně a jak se jim hra líbila. Je to fajn a já jim za to, jménem celého našeho „B“ týmu, děkuji!“